Z rozhodnutí vlády ČR jsou všechny naše pobočky dočasně uzavřeny do 15. 4. 2020. K dispozici jsme na telefonu (Po–Pá: 9–15 hod.) nebo e-mailu [email protected]

O Černé Hoře

Kde leží a čím je zajímavá Černá Hora.

60 zájezdů

O Černé Hoře

Černá Hora se nachází v jihovýchodní Evropě. Leží na Balkánském poloostrově, na jižním pobřeží Jaderského moře mezi Chorvatskem a Albánií. Na severozápadě sousedí s Bosnou a Hercegovinou a na severovýchodě a východě se Srbskem. Pobřeží Černé Hory omývají vody Jaderského moře.

Geografie Černé Hory

Černá Hora je převážně hornatý stát v subtropickém podnebném pásu. Území Černé Hory náleží k Dinárským horám, které zasahují až k černohorskému pobřeží. Tím vytváří jedinečný kolorit krás pobřeží s horskými masivy v pozadí. Pohoří jsou nejčastějí vápencová a z dolomitu, proto lze v Černé Hoře nalézt i velké množství jeskyní. K významným řekám v Černé Hoře patří Morača, Tara, Cetina a Lim. Většina řek se z černohorského území vlévá do Černého Moře. K největším jezerům patří známé Skadarské jezero, které leží poblíž pobřeží, dále jezero Krupačko a Crno jezera v Durmitoru.
Téměř 300 km dlouhé pobřeží Černé Hory není tak členité a už vůbec ne tak dlouhé jako v sousedním Chorvatsku, zato se ale pláže v Černé Hoře řadí k těm nejkrásnějším v Evropě a díky výborným klimatickým podmínkám patří také k nejslunnějším a nejteplejším. K nejvíce navštěvovaným plážím patří dlouhé a široké písečné pláže v Ulcinji, pláže v Budvě a v Barské rivijéře.

Vlajka země Černá Hora
Oficiální název Republika Černá Hora
Datum založení 3. 6. 2006
Hlavní město Podgorica
Měna Euro
Rozloha 13 812 km2
Nejvyšší hora Zla Kolata 2 534 m.n.m. v Dinárských horách.
Náboženství 72% pravoslavní, 19% muslimové, 3% katolíci, 1% ostatní
Oficiální jazyk Černohorština
Časový posun Středoevropský čas (GMT +1 hodina)

Černohorská kuchyně

Černá Hora nabízí rozmanitá a chutná jídla středomořské kuchyně, jejichž základem je mnoho čerstvé zeleniny, především rajčata, papriky, cibule, hlávkový salát, olivy a okurky, dále olivový olej, ryby, mořské plody, černohorská šunka, sýry, bylinky a bílý chléb. Olivový olej z Černé Hory má obvyklou výraznou zelenou barvu. Národním nápojem je rakija, tradičním nápojem víno, především červená.
Černohorci jsou velmi pohostinní. Podle tradice když Černohorec očekává hosty, nabízí jim svá nejlepší jídla a nápoje a snaží se, aby byli jeho hosté maximálně spokojeni.
V Černé Hoře můžete navštívit restaurace ve velkých mezinárodních hotelích nebo v hotelových komplexech. Černohorskou kuchyni můžete také ochutnat ve stáncích rychlého občerstvení a v bistrech, kterých je během letních měsíců všude plno. Ovšem nejlépe si na místních specialitách Černé Hory pochutnáte v některé z malých místních černohorských restaurací, které najdete v každém větším městečku a kterým doporučujeme dát přednost před velkými nebo hotelovými restauracemi či všudypřítomnými pizzeriemi. Mezi tradiční jídla v Černé Hoře patří:
Pršut - solená sušená vepřová šunka, obzvláště chutný je njegušský pršut z horské oblasti Njeguši nacházející se poblíž Boky Kotorské.
Pljeskavica - masová placka z mletého masa, cibule a koření. Vzhledově se podobá masové placce v hamburgeru, je ale mnohem chutnější a šťavnatá. Tradiční způsob přípravy je na grilu s dřevěným uhlím.
Ćevapi (ćevapčići) - dříve i u nás populární jídlo balkánského původu, základ je opět mleté maso, koření a cibule. Je to obdoba pljeskavice, namísto placek se mleté maso tvaruje do válečků.
Musaka - spojováno převážně s Tureckem a Řeckem, často se připravuje i na Balkáně. Je to zapečený pokrm skládající se z několika vrstev: zelenina (převážně linek nebo cuketa), mleté jehnečí maso a bešamelová omáčka.
Mješano maso - mix několika druhů zpravidla grilovaných plátků masa, nejčastěji kuřecí, hovězí, může být i vepřové nebo placka z mletého masa.
Sýry - mohou být buď mladé a nevyzrálé sýry, které svou barvou a konzistencí připomínají tvaroh, nebo staré a vyzrálé sýry, zpravidla z ovčího nebo kozího mléka. Známé sýry jsou njeguššký sýr a crmnický sýr.
Rakija - ovocná pálenka z bílých hroznů místní výroby, zpravidla s vyšším obsahem alhoholu. Je tradičním vyjádřením černohorské pohostinnosti.
Víno - v Černé Hoře se vyrábí bílá i červená vína, ale známější jsou místní červená vína s výaznějším aroma. Mezi nejznámější vína patří červené víno Vranac s tmavě rubínovou barvou a lahodnou chutí, a suché bílé víno Krstač.

Černohorská kultura, svátky a významné dny

Národní kroj - tvoří vyšívaná vesta, bílý plášť, tmavé krátké kalhoty, bílé legíny, plášť přes ramena (pašima), tradiční černý klobouk bez obruby (kepí) nahoře vyšívaný červenou a zlatou nití. Červená barva představovala krev, zlatá slávu a černá památku předků. Až do roku 1910 tento kroj sloužil zároveň jako vojenská uniforma.
Architektura - na středověké černohorské architektuře a malířství je znát významný byzantský vliv, především na mnoha tisících fresek v klášterech a stovkách ikon. K významným stavbám patří renesanční paláce v Kotoru, v Perastu a v celé oblasti boky Kotorské. Moderní budovy stavěné v éře socialismu a sloužící převážně administrativním účelům, jsou obvykle fádní a nejsou ničím zajímavé. Vesnické domy v muslimských oblastech mají zpravidla východní vzhled, zatímto domy v pravoslavných oblastech jsou typicky středomořské.
Malířství - až do 19. století následovalo především náboženské tradice a motivy. Ve 20. století bylo černohorské malířství výrazně ovlivněno trendy moderního evropského malířství, částečně díky návštěvám významných zahraničních umělců v Černé Hoře a částečně také díky cestám místních malířů do Itálie a Francie. Obrazy moderních malířů mohou být velmi pěkným a zároveň hodnotným suvenýrem z cest do Černé Hory.
Hudba - je již z minulosti výrazně odlišná od stylu kontinentální evropské hudby. Vokální tradici představují pohřební žalozpěvy, většinou v ženském podání. Veselejší jsou melodické zpěvy námořníků z Boky (Kotor). Národním hudebním nástrojem jsou flétna, na kterou hráli a dodnes hrají pastevci v horách, a housle s jednou strunou (gusle), které doprovází zpěv. Exotikou Černé Hory se inspirovali různí autoři při tvorbě svých hudebních děl, např. opereta Veselá vdova od Franze Lehára je založena na postavě knížete Danila a dění u dvora v Cetinje, historickém hlavním městě a sídle černohorských vládců.
Literatura - Černá Hora má silnou, téměř tisíc let starou literární tradici. Nejstarší literární dílo je Království Slovanů sepsané ve 12. století v Baru neznámým benediktinským mnichem. Mnoho starých rukopisů je uloženo ve zdejších klášterech. Klasikem černohorské literatury je Mirko Petrović-Njegoš se svým dílem Junački spomenik z roku 1864, které oslavuje Černou Horu, Černohorce a velké vítězství národa nad Osmany. Knihy černohorských spisovatelů a básníků vycházely v zahraničí, často v Benátkách a Londýně.

Seznam svátků a významných dnů

Černohorci si potrpí na své svátky, okázale je slaví a dodržují své tradice. Mají dva druhy svátků: národní a místní, většinou s vazbou na historické nebo náboženské události.

1. – 2. ledna
Nový rok
6. – 8. ledna
pravoslavné Vánoce
8. března
Mezinárodní den žen
10. – 13. dubna
katolické Velikonoce
17. – 20. dubna
pravoslavné Velikonoce
24. dubna – 23. května
Ramadán
1. – 2. května
Svátek práce
9. května
Den vítěžství
21. května
Den nezávislosti
13. července
Den státnosti
1. listopadu
Svátek všech svatých
25. prosince
katolické Vánoce

Historie Černé Hory

Počátky civilizace na Balkáně sahají až do 7. tisíciletí př. n. l, kdy vznikaly první osady. V 6. století př. n. l. se na území dnešní Černé Hory usadili Illyrové, pak Keltové ze severu a po nich Římané, kteří si v roce 9 n. l. uzemní podmanili a připojili pod vlastní správu. V průběhu 6. století přišli na dnešní území Černé Hory také Slované. V roce 625 n. l. uzavřel Římané spojenectví se slovanskými kmeny Chorvatů a Srbů, které ovládly dalmátské pobřeží a položily tím základ pozdějšího prvního státního útvaru v oblasti v 9. století, které vedl patriarcha Vlastimir. V polovině 11. století došlo k porážce Byzantinců u města Bar a získání nezávislosti. Na přelomu 11. a 12. století už tehdejší vládnoucí dynastie ovládala území zahrnující většinu dnešní Černé Hory, Albánie, Bosny a Hercegoviny a dále se rozpínala, a to až do příchodu Osmanů ve 14. století.

Od konce 15. století ovládali Osmané Srbsko, Bosnu a Hercegovinu. Černohorci přesunuli svoje hlavní město ze Žabljaku u Skadarského jezera do Cetinje, horského městečka kde se mohli lépe bránit nájezdníkům. Území začalo být v té době poprvé známé jako Černá Hora. Válka s osmanskou říší pokračovala, hlavní město Cetinje bylo několikrát vypleněno, ale Turkům si nikdy nepodařilo si Černohorce úplně podrobit.

V roce 1806 se Černá Hora spojila s Ruskem a společně porazili Napoleona při jeho tažení po jadranském pobřeží. V Černé Hoře přichází doba společenských reforem, o které se ve druhé polovině 19. století významně zasloužil kníže Nikola Petrović. Společně se Srbskem vyhlásil v roce 1876 válku Turecku, ve které zvítězil. V roce 1878 bylo potvrzeno území Černé Hory, které nově zahrnovalo i přístup k moři. Kníže Nikola zavedl bezplatné základní vzdělání, založil mnoho institucí, zemědělskou vysokou školu, poštovní a telegrafní úřad, vybudoval síť silnic a železnic a navazoval diplomatické i obchodní styky v zahraničí. Zaloužil se o vzestup životní úrovně.

Vítězství ve druhé balkánské válce proti Turecku v roce 1912 znamenalo definitivní pád polovinu tisíciletí trvajícího tureckého vlivu a nadvlády. Následovala válka proti Rakousku-Uhersku, které v té době mělo v oblasti velmi silný vliv. Černá Hora byla obsazena rakousko-uherskými vojáky a po skončení války se v roce 1918 stala součástí nového mnohonárodnostního státu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (Kraljevina SHS). Srbská moc v době poválečného chaosu a nestability využila situace, srbská vojska vstoupila do Černé Hory a anektovala ji. Černá Hora tím ztratila svou svobodu a nezávislost. V roce 1929 došlo k přejmenování státu Kraljevina SHS na Království Jugoslávie.

V roce 1941 podepsali představitelé Království Jugoslávie pakt o tripartitě s Německem a Itálií. To vyvolalo bouřlivý odpor obyvatelstva a krvavý puč, následné vedlo k okupaci Černé Hory Německem a Itálií a ke vzniku silného partyzánského hnutí odporu. Partyzánský odboj vedl Josip Broz, který používal příjmení Tito. Josip Tito získal na svou stranu pomoc Spojenců, v srpnu 1944 jednal s Churchillem a poté v Moskvě se Stalinem. Po válce neměl v Jugoslávii výrazného politického konkurenta a prosadil se ve významných státních funkcích. Ve volbách v listopadu 1945 drtivou většinou podpořili voliči novou ústavu, kterou vznikla Federativní lidová republika Jugoslávie, později pod názvem Socialistická federativní republika Jugoslávie (SFRJ) v čele s prezidentem Titem. Černá Hora se stala jednou ze šesti republik nové federace a získala další území na pobřeží. Další republiky ve federaci byly Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Slovinsko a Makedonie. Federativní republika byla složitou a křehkou strukturou složenou ze šesti jazyků (hovořilo se zde chorvatsky, slovinsky, srbsky, albánsky, makedonsky, a také maďarsky), ze tří náboženství (římskokatolické, pravoslavné a islám) a z mnoha dalších etnických i historických rozdílů. Titovi se podařilo zemi sjednotit, ekonomicky stabilizovat a udržet, což byl obdivuhodný státnický počin. Jugoslávie byla v té době nejsilnější stát na Balkáně a hned po Rusku (tehdejším Sovětském svazu) druhý nejmocnější stát v bývalém východoevropském bloku.

Velkou měrou k udržení pospolitosti federace napomohla značná míra autonomie každé ze šesti republik, a především ekonomická prosperita z turismu, která však byla nerovnoměrně rozdělena, značná její část připadala na území dnešního Chorvatska, jen malá část na území Černé Hory. Od smrti Tita v roce 1980 se Jugoslávie začínala pomalu rozpadat, postupně narůstalo zahraniční zadlužení, vnitřní etnické napětí a vzájemná nevraživost především mezi Srby a Chorvaty. V roce 1991 se z Jugoslávie oddělily a osamostatnily státy Chorvatsko, Slovinsko a Makedonie. Po následné krvavé občanské válce, která patří k nejčernějším obdobím balkánských dějin a kterou doprovázela i vojenská intervence OSN byla v roce 1992 uznána nezávislost Bosny a Hercegoviny. Černá Hora a Srbsko ve stejném roce vyhlásily novou Federální republiku Jugoslávie, která se změnila v roce 2002 podpisem tzv. Bělehradské smlouvy na Státní svaz Srbska a Černé Hory. 21. května 2006 vyhlásila Černá Hora referendum o vystoupení ze svazu se Srby. Pro vystoupení se vyslovilo 55,4% černohorských voličů, krátce poté 3. června 2006 vzniká samostatná a nezávislá Republika Černá Hora jak ji dnes známe.

Památky a zajímavá místa v Černé Hoře

Boka Kotorská a město Kotor - Kotor je malebné město a významná historická památka zapsaná na seznamu UNESCO. Nachází se v kotorském zálivu, největším zálivu přírodního původu v jižní části Jaderského moře. V historických uličkách města se odehrávalo mnoho událostí černohorských dějin. Kotor patří spolu s Bokou Kotorskou k nejnavštěvovanějším a také nejznámějším místům v Černé Hoře.

Ulcinj - město u jižní hranice Černé Hory s Albánií, poblíž Skadarského jezera. Ulcinj je jedním z nejstarších založených měst v Černé Hoře. V malebných uličkách historického centra lze nalézt mnoho památek z doby osmanského vlivu, mešity, turecké lázně, hodinovou věž a další. Turisté sem přijíždějí hlavně kvůli Velké ulcinjské pláži s tmavým léčivým pískem.

Skadarské jezero - město u jižní hranice Černé Hory s Albánií, poblíž Skadarského jezera

Národní park Durmitor - nejvýznamnější národní park v Černé Hoře. Národním parkem byl vyhlášen v roce 1952, na seznam světového přírodního dědictví UNESCO byl zařazen v roce 1980. Národní park Durmitor se rozprostírá v centrální části stejnojmenného vápencového pohoří, ve které se nachází i proslulý a turisty vyhledávaný kaňon řeky Tary, který je nejhlubší v Evropě.

Národní park Lovčen - leží v jihozápadní části Černé Hory. Vstupní branou do tohoto národního parku je historické město Cetinje, bývalé hlavní město Černé Hory. Dominantou parku je hora Lovčen s Njegušškým mauzoleem Petara II. Njegoše. Nedaleko se nachází vesnice Njeguši, kde se vyrábí proslulý vynikající njegušský pršut a njegušský sýr.

Stari Bar - hezké starobylé městečko nedaleko města Bar s mnoha historickými památkami a stavbami.

Klášter Morača - je klášter srbské pravoslavné církve, nachází se u řeky Morača, poblíž vodopádu Svetigora. Klášter Morača byl založen ve 13. století. Je součástí komplexu budov, který tvoří kostel Uspenja Bogorodice (Nanebevzetí Panny Marie), menšího kostela sv. Nikoly a přilehlých zahrad. Přestože klášter v 16. století vyplenili Osmané, dochoval se v dobrém stavu.

Klášter Ostrog - zbudovaný ve skále nedaleko od Nikšiće, na místě s krásnou vyhlídkou do okolní krajiny. Jedna z nejvýznamnějších pravoslavných staveb na celém Balkáně. Klášter leží cca 35 km od Podgorice. Stavba pochází ze 17. století a je s ní spojena řada legend a mýtů. Je zasvěcena svatému Vasiliji Ostrožskému. Do současné podoby byl rekonstruován v letech 1923 - 1926 po ničivém požáru. Dnes je klášter Ostrog častým poutním místem pravoslavných věřících z celého Balkánu a zároveň častým cílem turistů.

Zájezdy do destinací