Kuchyně - Turecko

Pokud by někdo někdy sestavil žebříček, který by srovnával nejlepší kuchyně na světě, byla by ta turecká nepochybně mezi prvními. Je lehká, nepříliš kořeněná a velmi rozmanitá. Svůj podíl na tom určitě mají rozličné vlivy, jež působí na tureckou kulturu. Slušné jídlo se dá sehnat kdekoliv, nejrychleji ve stáncích na ulici. Z hygienického hlediska to není žádná katastrofa a porce jsou velké, člověku takové jídlo vystačí bohatě jako hlavní chod. A to všechno za velice příznivé ceny. Dalším místem, kde se člověk dobře nají, je samozřejmě restaurace. Obsluha vám mile ráda vysvětlí, co že to budete jíst. A když se jim nebude dařit vysvětlování, tak vám třeba dají i ochutnat.

Co se masa týče, můžete si dát vše, ovšem s výjimkou vepřového, které mají muslimové zakázáno konzumovat. Nejčastěji je to maso kuřecí, jehněčí, skopové nebo ryba. Maso však není to hlavní. Zastoupení jídla na talíři je velmi vyvážené, takže se vám na talíři krom masa ocitne i hora přílohy - často rýže, zelenina nebo také chléb – ekmek. Turci jej často přikusují ke všemu možnému. Aby nedošlo k mýlce, turecký ekmek připomíná spíše naši veku než chleba. Pokud si na ulici budete pořizovat nějaké jídlo, často ho dostanete právě v tomto chlebu. Dále si můžeme nechat naservírovat rybu ve vinných listech či tureckou pizzu. Ta je všechno jen ne podobná pizze italské. Můžete si ji namyslet s vajíčkem, sýrem či s čímkoliv na co máte zrovna chuť. Dostanete nakrájenou pochoutku, zapečenou s tím, co jste si napřáli.Co se týče dezertů, o těch se říká, že jsou sladké, jako turecká duše. Pokud je tomu skutečně tak, je turecká duše samý cukr. Turecký dezert vypadá na pohled strašně maličký a nedostačující, nicméně to, co z něj teče není tuk, ale cukr. Skutečně i miniaturní dortík postačí k oslazení života. Mezi nejzajímavější dezerty patří sladké nudle posypané pistáciemi, které jsou potěšením pro jazyk i oko.

Nejoblíbenějším tureckým nápojem jak by se mohlo zdát není káva, ale čaj. To jenom západní svět podlehl dojmům z turecké kávy. Čaj dostanete v Turecku všude, ve všech možných podobách, od sladkého ovocného po hořký černý čaj. Turecko samo o sobě patří mezi „čajové země.“ Samotná jeho příprava je malou vědou. Čaj se totiž připravuje ve dvou konvicích stojících na sobě. V té spodní se vaří horká voda a ve druhé se praží koncentrát čaje. Když se chceme napít, nalijeme si trochu onoho koncentrátu a dolijeme jej horkou vodou. A osladíme samozřejmě. Čaj se často pije ze skleniček, které padnou akorát do ruky. Pokud vás někdo na čaj pozve, bude se ptát, jestli ovocný, nejčastěji jablečný, nebo černý čaj. Ovocný čaj je tu pro turisty, je sladký a chutná většině lidí. Černý čaj je koncentrované Turecko. Pokud si vyberete ten černý, určitě tím hostitele potěšíte. Nicméně pokud vám nechutná, neznásilňujte své chutě. Dalším z tradičních tureckých nápojů je Ayran. Je to nápoj mléčné konzistence a nakyslé chuti. Doporučujeme vyzkoušet i čerstvý džus z citrusů, který vám ochotný obchodník vymačká na důmyslné mašince před vašima očima. Koncentrované ovoce má v horkém dni něco do sebe. Typickým alkoholickým nápojem je v Turecku Rakije, tedy anýzová pálenka, která se podává s ledem a vodou. Vodou se tento nápoj ředí a zároveň se mléčně zakalí. Výsledkem je nápoj příjemné chuti, jemuž se přezdívá lví mléko.

Chalva - psáno též halva. Je to sezamové pasta, která se dá pojídat sama o sobě, nebo jako součást nějakého pokrmu.

Kebab - kousky masa nabodané na jehle, které se odkrajují a následně servírují. Kebab má mnoho podob, od kuřecího po jehněčí, od kořeněného po méně kořeněné.

Kofte - jedná se o mleté maso ve formě kuliček či placiček. Může být servírované třeba zapečené se sýrem, nebo jen tak „v ekmeku.“ Kofte je obecně více kořeněné než kebab.

Placičky gözleme - plněné, a to masem, kozím sýrem, špenátem či bramborami. Samotná placka je velmi tenká a velká, servíruje se přeložená na čtvrtiny či podobným způsobem.