Ostrov Thassos
Stejně jako k řadě míst v Řecku se i k Thassosu vážou báje a mýty. Podle báje, vděčí ostrov za své jméno Thassovi synovi Aginorase, který byl králem Tyru ležící v Asii. Podle řecké mytologie - když Zeus převtělený v býka unesl Europu, rozkázal její otec Aginoras svým čtyřem synům, aby se vydali hledat svou sestru a aby se bez ní neopovážili vrátit domů.Tak se tedy bratři vydali ji hledat. Féničan se vydal na jih, Kilikas na sever, Kadmos se vydal hledat do Řecka – do Delf, kde se v tamnější věštírně dověděl, že je předurčeno založit město Théby ve středním řecku a Thassos, o kterém mnozí tvrdí, že byl synem Kilikase, po dlouhém cestování dorazil na zelený ostrov, kde se usadil a věnoval mu své jméno. Thassos byl okouzlen jeho krásou při západu slunce se rozhodl zůstat. Spolu se svými druhy a za pomoci místního obyvatelstva zakládal osady a začal s těžbou zlata, jehož naleziště se nacházely ve východní části ostrova.
Jiné názvy:
Efria – podle krásně čistého nebe
Aeria – podle stále jemně vanoucího větru
Chrisi – podle zlata nacházejícího se na ostrově
Idonis – podle kmene, který se zde usadil
Prozaičtější původ má další teorie týkající se názvu ostrova je ve slově „dasos“ znamenající ve svém významu „les“. Hustými lesy byl totiž už od počátku pokryt.
Archeologické výzkumy, které probíhají do dnešních dnů a neustále pokračují na různých místech ostrova, objevily velké množství nálezů z dob několika tisíc let před naším letopočtem a dokazují nepřetržité obydlení ostrova. O to se především zasloužila úrodná půda, hojnost vody, množství dřeviny a důležitá strategická poloha v severní části Egejského moře v těsné blízkosti protější pevniny, která se tehdy nazývala Thrakie. Tato poloha umožňovala nejen kontrolu protějšího pobřeží, ale i kontrolu lodí připlouvajících z jižního Řecka, pobřeží Malé Asie a ostrovů Egejského moře do přístavů Makedonie a Thrakie. Mezi další důvody stálého obydlení ostrova bylo jeho nerostné bohatsví – zlato, mramor, barevné kovy.
Feničáné na ostrově sídlili po dlouhých osm staletí, od 16.st do 7.st.př.n.l. Konec doby železné a začátek historického období je mezníkem pro ostrov Thasos, kdy na začátku 7.st.př.n.l. připlouvají na ostrov Ionové z ostrova Paros. Přívrženci demokratů na ostrově Paros byli nuceni opustit tento kykladský ostrov. Nejvhodnějším útočištěm se nabízel ostrov Thassos. Důvody – poloha, naleziště kovů, dřevo. Nejprve se usadili na severu a pak postupně po celém ostrově a začali podnikat i výpravy na pevninu, po tvrdých bojích zřídili na pevnině obchodní stanice v Galipso, Neapoli (Kavala) a Isimi za účelem využití nerostného bohatství (zlata a stříbra). Vznikla tak „thasoská pevnina“.
Začalo se velice rychle rozrůstat i hl.město Thasos - chrámy bohyně Artemis a Herakla, na dvou blízkých pahorcích na jižní straně města se staví chrámy patronky města bohyně Athény a Apollóna, mohutná hradba, o obvodu asi 4 kilometrů, z mramoru a břidlice.
V poslední čtvrtině 6.st.př.n.l. dává Thasos do oběhu své první stříbrné mince – tzv. Statires, na kterých je vyobrazen satyr unášející vílu. V období mezi šestým a čtvrtým stoletím př.kr. Thasos doáhl vrcholu svého dosavadního rozvoje a podle archeologických vykopávek bývá oprávněně označován za „severní Atény“(ovládl pobřeží Makedonie a Thrákie). THasos byl v antice nejhustěji osídleným ostrovem.
V roce 492 př.n.l. na Thassos připlouvají Peršané a na ostrově jsou až do porážky v bitvě u Salaminy. Další roky je Thassos pod nadvládou Atén – ostrov byl členem 1.Athénské Aliance. V této alianci bylo 420 řeckých měst, dominantní postavení v alianci měli Atény, jejich dominance postupně přešla v tyranii vůči členům. Toto spojenectví se pro Thasos ukázalo nevýhodné, neboť chtěli Atény kontrolovat ty bohaté thasoské obchodní kolonie na makedonském pobřeží – ostrované se vzbouřili a v roce 465 na protest vystupují z aliance. Athéňané na odvetu obkličují ostrov. Thasos požádal Spartu o pomoc, ale ta měla svých problémů dost. Po dvouletém obléhání byl Thasos donucen se vzdát a za velmi tvrdých podmínek, které stanovily Atény (boří hradby, předávají celou námořní flotilu, musí zaplatit velkou válečnou náhradu a zavazují se platit roční příspěvek do pokladny Aliance, vzdávají se svých obchodních stanic a těžby vzácných kovů). Tvrdé podmínky přeměňují ostrov v druhořadou provinci zcela závislou na Aténách.
Po porážce Atéňanů 403 (kozí říčky, zničil loďstvo 180 lodí) – se na thassosu vyloďuje partský admirál Lysandros a Thassos se pro změně dostává pod nadvládu Sparty.
Další, kdo na ostrově vystřídal Sparťany, byli Makedoňané. Jejich vzestup (makedonského království) především usnadnili dlouhodobé války a rozpory městských států na řecké pevnině a ostrovech. Makedonské království postupně vzrostlo v mocnost, na dlouhou dobu nepřekonatelnou. Pod nadvládou Makedonců vydržel Thassos asi do roku 281 př.n.l. Mezi léty 281 – 202př. byl Thassos nezávislým ostrovem a lákal obyvatelstvo z blízkých pobřežních míst k usazení na Thasu.
Poté co byli poraženi Makedoňané Římany roku 197 př.n.l. se stává Thassos věrným římským poddaným. Pod římskou nadvládou zůstal až do 4 st.n.l. Za svou oddanost získává výsady, kterým se těšil nejen v období římské demokracie, ale i v pozdějších obdobích vlády římských císařů. Klidné a mírové poměry panovaly na ostrově až do 4.st.n.l. Období římské nadvlády byl obdobím rozkvětu. Konec římské nadvlády však znamenal úpadek této staleté kultury na ostrově. Přesun centra římské říše na východ do Konstantinopole a následující rozvoj této poloviny říše označované jako východořímská nebo byzantská, znamenala pro Thasos úpadek do bezvýznamnosti.
Události ostrova v období existence vých.říše od 4.st. pokrývá tajemné mlčení. Od 5.st. podnikají na Thasos nájezdy Vandalové, stejně jako Slované, kteří od 7.st až do 9.st. pustoší provincie Byzantské říše. Ostrov trpí i nájezdy Arabů Nájezdy trvají až do 18.st. a přinutili obyvatele ostrova stěhovat se do vnitrozemí.
Roku 1204 po dobytí Konstantinopole franckými křižáky je Thasos připojen ke království Soluňskému. Významnou dobou pro ostrov bylo období mezi lety 1414 – 1449, kdy se na ostrově usadil Janovan Jakub Gattilusi. Období panování Gattilusiho, které trvalo 35 let, bylo pro Thasos obdobím hospodářského rozmachu a kulturní renesance. Opět se stává významným obchodním střediskem, posilují se hradby, opravuje se přístav, na dvorech velmožů jsou častými hosty vzdělanci tohoto období. Období renesance ostrova končí smrtí Franceska Gat. roku 1449.
V roce 1457 na ostrově končí Turecká nadvláda a ostrov dobývají Benátčané. V rukou Benátčanů zůstává ostrov po celou dobu Turko-benátské války (1463-1479), která končí podepsáním mírové smlouvy. Thassos podle ní přešel opět pod tureckou nadvládu a byl začleněn do Osmanské říše.
Roku 1566 byla ostrovanům udělena jistá samospráva, mohli totiž volit své představitele, kteří potom měli za úkol vybírat daně místo tureckého správce ostrova. Odhadovaný počet obyvatel v 17.st. byl 78 000.
Koncem 17.st. a začátkem 18.st. z důvodu neustálých pirátských nájezdů opouštějí obyvatelé přímořské vesnice a stěhují se do vnitrozemí na místa, která nebylo vidět z proplouvajících lodí – tím se tak rozrůstají osady ve vnitrozemí z dřívějších dob (např. Theologos hl.město do počátku 19.st). Pirátské nájezdy, útisk od dosazených velkostatkářů, povinná robota v lomech aj. měli za následek opouštění ostrova, že obyvatelé nejen že opouštějí přímořské vesnice, ale opouštějí ostrov samotný.
Když koncem 18.st. navštívil ostrov francouzský konzul z Thessaloniki, na ostrově žilo pouze 2 000 obyvatel bydlících pouze v sedmi vesnicích – Theologos, Kastro, KakiRachi, Kazaviti, Ag.Georgio a Panagia. Roku 1813 se Thassos pro změnu dostává pod egyptskou nadvládu. Sultán daroval ostrov zakladateli moderního egyptského státu Mechmetu Alímu. Mohamed Ali si vyžádal ostrově vědomě z citových důvodů. Alí pocházel z nedaleké Kavaly a vyrostl na Thasosu. Jeho chůva byla žena z vesnice Ag.Georgios. Za jeho vlády se obyvatelům žilo o dost lépe, zavázal se vybírat pouze takové daně, jimiž pokryl provoz ústavu pro chudé, který založil v Kavale. Pod nadvládou Egypta byl ostrov do roku 1895.
Poté opět přešel pod tureckou správu, z níž ostrov osvobozuje řecké loďstvo, které se na ostrově vyloďuje během první balkánské války.
Dne 10.srpna 1913 je Bukurešťskou Dohodou oficiálně začleněn do svobodného řeckého státu.
Ostrov Skiathos
Tento ostrov byl pojmenován Skiathos již v předhelénském období. Předpokládá se, že toto jméno získal od Pelasgiánů, kteří byli prvními osadníky ostrova, a to protože byli ohromeni velkým stínem (řecky skia) mnoha stromů pokrývajících ostrov. Dionysus byl velkým uctivatelem boha a jeho kult nesl název “Skianthos”. Po prvních obyvatelích byl ostrov dále obýván Kréťany a poté také Mykéňany, kteří okupovali i jiné ostrovy Sporad. Úrodnost a strategická poloha ostrova lákala mnoho nájezdníků. V 6. a 7. století před Kristem obyvatelé Chalkis (dnes Chalkidiki) v Evii kolonizovali Skiathos a postupně rozvíjeli pěstování oliv a vinné révy, a díky nim je dnes ostrov také proslaven. Chalkydičané vytvořili i první opevněné město na Skiathose. V průběhu perské války byl Skiathos nápomocen Athéňanům a jejich přístav byl využíván jako lodní základna. V roce 478 před Kristem se ostrov stal členem the Athenian Delian League. Po Peloponéské válce (404 před Kristem) se Skiathos stal oficiálně nezávislý a autonomní. Sparťané se pokoušeli toto narušit okupací ostrova, ale Skiathosané za pomoci Athéňanů je zvládli potlačit a udržet mír a autonomii svého ostrova po dobu 40-ti let. Roky prosperity skončily když ho Athéňané přeměnili na vojenskou základnu Philipa II Makedonského. Ten zde nastolil tyranii. Po smrti Alexandra velikého pokračovala série vládců v celém Řecku i na Skiathose a během které si Skiathosané velice vytrpěli. V roce 197 před Kristem se Skiathos vrátil k demokracii. Římané obsadili Řecko v roce 146 ořed Kristem, ale postoupili určitou svobodu Skiathosanům, kteří žili v míru v Římském zapomenutí.
V roce 325 se objevilo na Skiathose křesťanství a první postavený kostel byl věnován Svaté trojici a byl postaven roku 530. Během Byzance byl Skiathos součástí provincie Thessaly a jejich biskup patřil do metropole Larissy. V 7. století Maurští piráti devastovali ostrov egejského moře a Skiathos neunikl masakru. V roce 1204 Křižáci zabrali teritorium Byzantské říše stejně jako ostrovy Egejského moře i Skiathos, ketrý dali Benátčanům. Skiathos, stejně jako Skopelos, byl ovládnut Ghisiho bratry s pomocí Marca Sanuda (Naxos) proti kterým později bojovali. Benátčí bratři postavili na ostrově zámek dnes známý jako Bourtzi, který je umístěn v hlavním přístavu. Ghisové zůstali panovníky na ostrově až do roku 1276. Poté převzali vládu další Benátčané a to až do roku 1538 kdy sem přišli Turkové. Turecký pirát Barbarossa získal Skiathos, jež byl pod tureckou nadvládou.
Na počátku 19. století se na Skiathosu začala rozvíjet stavba lodí. Válka o nezávislost je zastihla skvěle připravené a Skiathosané se zúčastnili mnoha revolučních akcí proti Turkům. Kleftes (revoluční brigády) a Armatoloi (místní vojáci) hledali útočiště na Skiathose. Mezi nimi byl také známý revoluční hrdina Kolokotronis. Ostrov byl aktivním členem Philiki Etairia (revoluční tajná organizace) a stal se v roce 1830 nezávislým na zbytku Řecka.
Tento ostrov byl inspirací pro mnoho básníků a umělců, včetně Alexandrose Papadiamantise.
Město Skiathos bylo dosti zničeno německými bombami během nacistické okupace Řecka.
|